Cílem projektu je rovněž zvýšení zájmu politické reprezentace a veřejnosti o potřeby a zájmy těchto seniorů a mobilizace vědomí odpovědnosti a ochoty těmto seniorům poskytovat pomoc. Roli vedoucí agentury, která je žadatelem a příjemcem finančních prostředků od nadace EVZ (Erinnerung, Verantwortung und Zukunft), se sídlem Lindenstrasse 20-25, 109 69 Berlin, SRN, je Živá paměť o. p. s.

Cílem Živé paměti je pečovat o společné vzpomínkové dědictví osob pronásledovaných během druhé světové války a poskytovat sociální a poradenské služby osobám pronásledovaným totalitními režimy, zejména pak obětem nacionálního socialismu.

Z prostředků projektu je hrazena mzda terapeutky, která po dobu trvání projektu od 1. července 2014 poskytuje seniorům domova skupinové a individuální aktivity. 

Průběh některých popisuje terapeutka Martina Hájková:

„Při našich společných aktivitách i individuálních rozhovorech se dokáží klienti rozpomenout a dotknout témat, která v jejich životě hrála velkou roli.  Jsou to často vzpomínky, o kterých běžně hovořit nechtějí. Vzhledem k datu narození našich klientů se jejich vzpomínky a příběhy často dotýkají doby druhé světové války, doby nejistoty, strachu a smutku. Každý klient má svůj příběh, ale jen pro lepší představu uvádím jen některé z nich.

Anna Š.

Vzpomíná na svoje mládí, které prožila ve slovenských horách, vzpomíná na konec války, kdy v jejich vesnici byly velké nepokoje, napětí a nakonec i přestřelky a boje mezi německou a ruskou armádou. Popisuje život v blízkosti partyzánů. Snad nejhorší zážitek, který, jak ona sama říká, ji utkvěl v paměti a ke kterému se často v mysli vrací, je z jedné podzimní noci, kdy uslyšeli obyvatelé její vesnice velký křik, pláč a nářek. S velkým strachem vyšli ven podívat se, co se událo. Nevěřili svým očím, němečtí vojáci právě vyháněli z domovů židovské obyvatele a dost drsným způsobem je odváželi pryč. S nimi i kamarádku paní Anny. Nikdy ji už neuviděla. 

Josef V.

Pan Josef  V. se svých vzpomínkách vrací k období svého dětství, kdy s rodiči žili na území sudet. Žili v klidu s německými spoluobčany. Změna nastala po okupaci, kdy proti Čechům stále více vystupovali Němci. Nakonec došlo i k prohledávání až mírné devastaci bytu rodiny pana Josefa a to byla poslední rána pro celou rodinu, která se rozhodla přestěhovat ke svým příbuzným k Blansku.

Anna A.

Ve vyprávění paní Anny zaznělo i po tolika letech mnoho smutku. Vzpomíná na svého bratra, který působil jako strážník a společně se svým kamarádem poslouchali vysílání západního rozhlasu. Byl ale na udání dalšího „kamaráda“ odsouzený k šesti letům vězení a dostal se i do Osvětimi. Vrátil se sice domů, ale zubožený, vyčerpaný, nemocný. Zemřel pak v mladém věku. Druhý její bratr byl nasazený na práci do Německa, kde s ním pracovali i vězni, kterým se snažil  i za cenu vlastního života pomáhat. Továrna ale byla bombardována a on velkou náhodou přežil. Bohužel, následkem výbuchu měl velmi poškozené plíce, proto ho zdravotní následky, provázely do konce života.“

Podpora Nadace EVZ bude trvat do 31. prosince 2016.

Této pomoci si velmi vážíme a děkujeme za ni.