Historie domova
Vznik domova popisuje L. Brejcha v knize Pamětní spis o katolické charitě (milosrdné lásce) v zemi Moravsko – Slezské z roku 1930. Jeho počátek spadal v rámci Charity pod Brněnskou diecézi.
Domov byl nově postaven, aby se sem mohl v lednu 1913 přestěhovat „Dívčí útulek" založený a vydržovaný „Spolkem pro péči o mládež na Moravě se sídlem v Brně". Ten byl původně umístěn v najatém domě ve Špilberské ulici. Do roku 1924 to byl jediný takový ústav v celé československé republice (roku 1924 byl zřízen podobný ústav v Praze - Krči). Útulek se ujímal „dívek odrostlých (ve věku 14 - 20 let), mravně ohrožených nebo padlých, které soudně nebo policejně trestných přestupků se dopustily, aby je od dalšího mravního pádu zachránil, z nečestného života pozdvihl, výchovou mravně náboženskou povznesl a přivedl na cestu života čestného, poctivého, a tak z nich - odsouzených zahynouti v mravním bahně - učinil dobré, užitečné členy lidské společnosti.” (Brejcha, L., 1930, s. 231) „Dívčí útulek” v Brně byl založen roku 1911 paní Marií Belcredi (vdovou po velkostatkáři hraběti Belcredi z Líšně), paní Františkou Pražákovou (vdovou po poslanci baronu Pražákovi) a Msgrem Františkem Kelblem, biskupským radou a děkanem v Brně za pomoci tehdejšího brněnského biskupa Dr Huyna a paní Rommerové. Výchovu dívek i celou správu ústavu vedly ctihodné Školské sestry kongregace de Norte Dame. Chovankám ústavu bylo poskytováno ubytování, strava, ošacení. Na některé byl poskytován nepatrný měsíční příspěvek, většina však zde byla úplně zdarma. Jejich výchova byla vedena v duchu nábožensko- mravním. Práce přiměřená jejich vlohám se střídala s modlitbou, četbou, ušlechtilou zábavou, přednáškami, hrami. Hlavní důraz byl kladen na náboženské povznesení chovanek a jejich navyknutí k poctivé práci. Protože ústav neměl stálé příjmy ani žádné jmění a pro případné dárce byl umístěn poněkud z ruky, musel si vypomáhat praním a žehlením prádla pro veřejnost za úplatu.
Historie domova od roku 2000
Diecézní charita Brno je vlastníkem a provozovatelem domova od 1. 7. 2000. Do této doby zde byl domov důchodců v majetku Města Brna. Město Brno ho darovalo Diecézní charitě Brno v rámci morální restituce. Zařízení získalo nejen nového vlastníka, ale i nový název „Domov pokojného stáří Kamenná“. Název domova sice nemůže změnit život v něm, ale jistě může k navození příjemné atmosféry hodně přispět. Samozřejmě domov domovem nedělá název, budova ani vybavení, ale právě atmosféra, způsob péče, komunikace a vzájemné vztahy mezi lidmi.
V duchu motta “Charita – společná cesta k lidské důstojnosti“ začali charitní pracovníci měnit systém poskytovaných služeb. Neustále pracují na zkvalitnění poskytované péče a podpory seniorů a jejich rodin podle nejnovějších poznatků a v souladu se standardy kvality sociálních služeb vypracovanými Ministerstvem práce a sociálních věcí. Součástí tohoto úsilí je budování vysoce funkčního pracovního týmu. Při výběru zaměstnanců je kladen důraz nejen na vysokou odbornost, ale také na komunikační dovednosti a jejich morální vyspělost. Prioritou je spokojený klient.
